Jak je to ve Finsku s teplotami?
+15 °C Toto je maximální teplota, kterou můžete ve Finsku zažít. Proto začněme zde. Španělé začínají nosit zimní kabáty a rukavice. Finové jsou venku na sluníčku a chytají bronz.
+10 °C Francouzi se marně pokoušejí pustit ústřední topení. Finové zalévají kytky na svých zahradách.
+5 °C Italská auta nejdou nastartovat. Finové projíždí své kabriolety.
0 °C Destilovaná voda mrzne. Voda v řece Vantaa mírně houstne.
-5 °C Kaliforňané jsou zmrzlí na kost. Finové organizují před zimou poslední zahradní grilování.
-10 °C Britové začínají topit. Finové začínají nosit dlouhé rukávy.
-20 °C Australané se vrací z Mallorky. Finové slaví podzimní rovnodennost. Hurá, podzim je tu!
-30 °C Všichni Řekové umrzají a mizí z povrchu zemského. Finové začínají sušit prádlo uvnitř.
-50 °C Paříž začíná pukat. Finové stojí u stánku frontu na hotdog.
-60 °C Lední medvědi prchají ze severního pólu. Finská armáda odkládá zimní cvičení na dobu, až bude opravdu zima.
-70 °C Korvatunturi (bydliště Santa Klause) zamrzá. Finové si půjčují film a zůstávají doma.
-80 °C Falešný Santa prchá na jih. Finové jsou rozmrzelí, protože nemohou chladit svou Koskenkorvu venku. Finská armáda odchází na zimní cvičení.
-183 °C Potravinové mikroby zanikají. Finské krávy si stěžují, že má farmář příliš studené ruce.
-273 °C Pohyb všech živých organismů ustává. Finové začínají nadávat: Dopr..., dneska je ale zima!
-300 °C Peklo zamrzá. Finsko vyhrává Eurovision Song Contest.
Stručné dějiny
Finské dějiny jsou úzce spjaty s dějinami Švédska a Ruska. Jako skutečně suverénní stát existuje Finsko teprve od r. 1917. Švédský vliv v zemi započal již r. 1157, kdy sem švédský král Erik vyslal křížovou výpravu. Roku 1284 se Finsko stalo švédským vévodstvím. V následujícím období bylo Finsko předmětem zájmů Rusů a Švédů, kteří o něj vedli boje s úspěchem tu na jedné, tu na druhé straně. V letech 1808 až 1809 se Finsko stává ruským velkoknížectvím, roku 1812 vyhlašuje car Helsinki hlavním městem a ve 2. polovině 19. století získává země v mnoha ohledech status suverénního státu. Toto zvláštní postavení okleštil roku 1894 car Mikuláš II., nicméně po krátkém váhání využilo Finsko zmatků revoluce v Rusku a vyhlásilo svou nezávislost. Lenin souhlasil. V roce 1939 vyzval Sovětský svaz Finsko k "výměně pohraničních území". Když Finsko odmítlo, Sovětský svaz vyprovokoval válku. Sovětská snaha o ovládnutí Finska vycházela z tehdejší velmocenské politiky SSSR navazující na dřívější politiku Ruska. Sovětský svaz chtěl své území rozšířit až k Baltu – prvním cílem bylo Finsko, následovat měly Litva, Lotyšsko a Estonsko. Drtivá sovětská vojenská převaha narazila na kámen. Finové se bránili houževnatě a jejich území se stalo hrobem pro desetitisíce sovětských vojáků. Morální podporu Finsku poskytlo Švédsko, jež se sovětskou snahou postoupit na západ cítilo ohroženo. Pod nátlakem západních států (zejména pak kvůli britsko-francouzské hrozbě leteckých útoků na sovětská kavkazská ropná pole), Sovětský svaz na jaře 1940 Finsku nabídl příměří. Finsko ovšem bylo Sovětům nuceno sporná území postoupit. Roku 1941 se Finsko připojilo k útoku proti Sovětskému svazu. Vedeno bylo snahou získat ztracená území nazpět. Finské jednotky nakonec musely před sovětskou převahou opět rezignovat. Roku 1944 se Finsko ještě stačilo přidat k protifašistické koalici, definitivní ztrátě území v Karélii a v oblasti přístavu Petsamo (dnes ruská Pečenga) za severním polárním kruhem už ale zabránit nemohlo.
Finská kuchyně
Finská kuchyně překvapí netušenou rozmanitostí pokrmů, od pečených sleďů po hovězí bifteky, a také velkou nápaditostí přípravy. Spočívá na dvou rozdílných tradicích: na jihu převažuje spíše středoevropský ráz, podobný třeba německému, naproti tomu na severu a v polárních oblastech se sází na dlouhou trvanlivost. Na jihu se podávají především syté masové pokrmy, guláše atd., ale také bohatá vegetariánská jídla jako např. široké palety salátů s ovocem a lesními plody. Na severu se maso nejčastěji nakládá do nálevů, udí nebo se jednoduše suší. K typickým severským lahůdkám patří solené sobí, také losí a medvědí maso, ale také divoká drůbež – od kura sněžného až po bažanta. Takové lahůdky nejsou vždy právě levné, ale chutnají skvěle – nezaměnitelná je trpká chuť divočiny. K finské zvěřině výborně chutnají čerstvé maliny, moltbeeren, ostružiny či brusinky. V zemi tisíců jezer si na své přijdou pochopitelně také milovníci ryb, které jsou druhým základním kamenem finské kuchyně. Na pobřeží především divocí lososi a sledi, v oblasti jezer pak pstruzi. V červenci a srpnu je navíc sezóna říčních raků. Kaviár (nikoliv pravý jeseteří, nýbrž jikry různých ryb) se konzumuje po celý rok s oblibou. Ve Finsku se jistě setkáte také s karelskou kuchyní. Tradiční karelskou lahůdkou jsou pirohy. Náplň těchto vynikajících těstových taštiček bývá různá: bramborová, obilná, mrkvová nebo rýžová, také ovocná. Vybrat si můžete pirohy s rybí nebo sobí nádivkou, to však už nejsou pravé karelské pirohy.
Finové a alkohol
Klasický předsudek, že Finové pijí rádi a příliš mnoho alkoholu, je stejně starý, jako nesprávný. Skutečnost je jiná: mnoho Finů nepije vůbec a většina jen s mírou. Ale někteří zase moc. Právě tato menšina je nicméně zřejmě natolik nápadná, že ono staré klišé neustále oživuje.
Pravé finské nápoje: Pokud někdy zavítáte do Finska, bezpodmínečně musíte vyzkoušet kuriózní finský sekt z bílého rybízu a angreštu. Nejznámější značky jsou Kavaljeeri a Elysée. Nezapomeňte také na Kotikalju, domácí pivo vařené z vody, sladu, cukru a kvasnic. K finským likérům se zvláštní chutí z lesních plodů patří následující zdroje vitamínu C: Lakka z morušek, Puolukka z brusinek, silně ovocné Karpalo z klikvy a také jemná, exkluzivní Mesimarja ze vzácných arktických malin. Bestselerem destilátů je 38 procentní vodka Koskenkorva, pálená z pšenice.