Obecně

Norsko je umístěné na západě Skandinávského poloostrova a náleží k němu také velké množství ostrovů - některé zdroje hovoří až o padesáti tisících. Z těch větších to jsou například arktické Špicberky, Bouvetův ostrov, Medvědí ostrov a ostrov Jan Mayen. Rozloha celé země tak činí přibližně 385 tisíc kilometrů čtverečních, z toho ostrovy zabírají zhruba patnáct procent.

Norsko je po celém světě proslavené kvůli své úchvatné přírodě, která zůstala na mnoha místech takřka nedotčená člověkem. V převážně hornatém reliéfu se nachází tisíce jezer, stovky metrů vysoké vodopády, divoké řeky a lesy. Ve volné přírodě se navíc pohybuje množství arktických a středoevropských zvířat. Specifickým norským úkazem jsou fjordy, hluboká údolí vzniklá činností ledovců, která jsou zatopená mořem a táhnou se někdy až stovky kilometrů do vnitrozemí.

Nejdelší hranici sdílí Norsko se Švédskem, na severu sousedí také s Finskem a Ruskem. Z větší části je však obklopené vodou, konkrétně Norským mořem, Severním mořem a Barentsovým mořem. Proto také Norsko patří mezi největší exportéry ryb na světě a je označováno za zemi zaslíbenou rybářům. Ročně se v jeho vodách vyloví na tři milióny tun ryb, které se pak rozvážejí až do 150 zemí světa. Za rybařením ostatně přijíždějí ročně také tisícovky turistů, kteří si zde mohou za mírný poplatek pořídit rybářské oprávnění. Již delší dobu je však Norsko trnem v oku ochránců přírody kvůli lovu velryb a tuleňů.

Hlavním městem Norského království je Oslo, které je usazené ve fjordu na jihu země. Více jak půlmiliónová metropole se rozkládá na ploše 454 kilometrů čtverečních, což je jen o něco méně než Praha. Kvůli liberální přistěhovalecké politice státu tvořili v roce 2009 téměř jednu čtvrtinu obyvatel města imigranti a do budoucna se počítá s jejich nárůstem.

Oslo založil v roce 1048 král Harald III. Dnes je centrem kultury, obchodu a vzdělání. V roce 1952 se zde konaly zimní olympijské hry, na kterých byl poprvé mezí disciplíny zařazen obří slalom a ženský běh na lyžích. Pravidelně se zde pořádají i jiné mezinárodní sportovní soutěže. Nejdůležitějším sídlem byl ještě před Oslem dlouhou dobu nedaleký Bergen. Významná jsou také města Trondheim, Stavanger nebo Narvik.

Počet obyvatel v zemi se blíží pěti miliónům. Na jeden čtverečný kilometr tak připadá zhruba třináct lidí, což je nejméně ze všech skandinávských států. Naprostá většina z nich se hlásí k norskému původu, nachází se zde však také laponská, dánská a švédská menšina. Úředním jazykem jsou dvě varianty norštiny a v několika obcích také laponština.

 Norsko patří k jedněm z nejvyspělejších a nejstabilnějších států. Může se pochlubit stoprocentní gramotností, nízkým procentem nezaměstnanosti a jedním z nejnižších mzdových rozdílů na světě. Podle některých zdrojů v zemi takřka neexistuje chudoba, o čemž svědčí i vysoká průměrná délka života tamních obyvatel. Dlouhodobě se také umísťuje na předních příčkách v pořadí podle životní úrovně.

Bohatství země plyne zejména z průmyslu, který je založen na dostatku ropy, zemního plynu a dřeva. Daří se také rybolovu. V zemědělství kvůli obtížným podmínkám a nedostatku využitelné půdy převládá chov zvířat a pěstování obilovin. Přesto je i v tomto směru Norsko téměř zcela soběstačné. Významnou složkou hospodářství je elektrická energie, která se z 99 procent získává z vodních elektráren. Celková produkce je přibližně desetkrát vyšší než spotřeba země, což ji řadí mezi vůbec největší světové producenty hydroenergie.

Jsou Špicberky skutečně norské?

Podle mezinárodních dohod z dvacátých let minulého století náleží souostroví Svalbard právně Norskému království, nicméně jej současně vymezují jako volnou ekonomickou a současně demilitarizovanou zónu. Ostrovy i přilehlé moře mohou volně využívat k libovolné ekonomické činnosti občané všech zemí podepsaných pod dotyčnou mezinárodní smlouvou. Tato smlouva má v současnosti celkem 40 signatářů, mezi nimiž je i Česká republika.

Souostroví má vlastní samosprávu a guvernéra se sídlem v městečku Longyearbyen (asi 2 tisíce obyvatel, z toho je asi 10 % Thajců) – norské právo zde platí v omezené míře.

Kdo na Špicberkách žije?

V minulosti sloužily Špicberky hlavně jako velrybářská základna, ale po dlouhá léta zde Norové a Rusové také těžili uhlí. Pochybná ekonomická rentabilita a vysoká nehodovost při těžbě uhlí však vedou k domněnkám, že dosavadní trvalá přítomnost sovětských (dnes ruských či ukrajinských) horníků v osadě Barentsburg (několik set obyvatel) je už spíše jen zástěrkou strategických a politických záměrů Ruska. Zvláště v období studené války existovalo dost důvodů pochybovat i o oficiálně zcela nevojenské motivaci sovětského osídlení (téma bylo např. ztvárněno v norském akčním thrilleru Orionův pás).